Bohozjevení v byzantském obřadu
Ve všech křesťanských tradicích Východu Bohozjevení (Epifanie) oslavuje se zjevení vtěleného Božího Slova a to v trojičním a kristologickém kontextu. Liturgické texty shrnují základní tajemství křesťanské víry: trojiční tajemství, vtělení Božího Slova a vykoupení přijaté ve křtu - událost, která se slaví během velkého svěcení vody, které připomíná Kristův křest a křest každého věřícího křesťana. V byzantské tradici je Bohozjevení (Epifanie) jedním z dvanácti velkých svátků. Má období předsvátku, které začíná 2. ledna, a svůj posvátek, který končí 14. ledna. V tomto čase chceme ukázat, jak se církev, poslušná liturgii, připravuje na slavení velké události spásy, a jak ji prožívá osm dní, které zviditelňují plnost slaveného tajemství.
Hymnické texty večerní a ranní modlitby církve pocházejí od velkých byzantských hymnografů, kteří žili v období od 6. do 9. století. Jedná se o Romana Sladkopevca, Sofróna Jeruzalémského, Germana Konstantinopolského, Andreje Krétského, Jana Damašského, Josefa Hymnografa. Hymnické texty zdůrazňují úžas a obdiv Jana Křtitele a celého stvoření (andělů, nebeské klenby, vod Jordánu) nad tím, v jaké pokoře se zjevuje Kristus, když se odebírá přijmout křest. Jedním z nejvýznamnějších textů je velké svěcení vody, které se slaví na konci večerně nebo na konci božské liturgie, přičemž voda se světí obvykle v křestním prameni (tedy ve křtitelnici) chrámu. Modlitba připisována sv. Sofrónovi Jeruzalémskému, je dlouhým textem, který představuje samostatný obřad, ačkoli je zvykem ho vkládat do večerně nebo do božské liturgie.
Po zpěvu tropárů pokračuje obřad velkého svěcení vody několika čteními ze Starého a Nového zákona: jedná se o tři úryvky z proroka Izaiáše (35, 1-10; 55, 1-13; 12, 3-6), pak o úryvek z listu svatého apoštola Pavla Korinťanům (1 Kor 10,1-4) a konečně o úryvek z Markova evangelia (9,1-11). Následují prosby přednášené jáhnem se vzýváním svatého Ducha, aby posvětil vodu, aby se tato stala pramenem odpuštění, očištění a nového života pro pokřtěné: „Aby tato voda byla posvěcená působením, mocí a příchodem svatého Ducha. Aby nadpodstatná Trojice očistila tuto vodu. Abychom mohli být osvíceni světlem poznání a zbožnosti příchodem svatého Ducha. Aby se tato voda mohla stát darem posvěcení, očištěním od hříchů na uzdravení duše i těla“.
Modlitba na posvěcení vody začíná první částí, ve které kněz chválí božskou Trojici, podobně jako v eucharistických anaforách: „Trojice nadpodstatná, nejdobrotivější, nejbožštější, nejvšemohoucnější, nejprozřetelnější, neviditelná, nepochopitelná, stvořitelská, nezrozená dobrota, nedosažitelné světlo.“ Modlitba se pak obrací přímo na Krista tituly, které jasně naznačují chalcedonský kontext: „Oslavujeme tě, Pane, milující člověka, všemohoucí, věčný králi, jednorozený Synu, narozený bez otce z Matky a bez matky z Otce. V předchozím svátku jsme tě viděli jako dítě, v tomto svátku tě zase vidíme jako dokonalého, když ses nám zjevil jako náš dokonalý Bůh.“
Text modlitby na posvěcení vody pokračuje výčet spásonosných událostí slavených ve svátku. Ve dvaceti čtyřech zvoláních, která začínají slovem „dnes“, text modlitby nejen popisuje události, které se staly v dějinách spásy a dnes jsou připomínány, ale slovo „dnes“ přijímá moc zpřítomnit tyto události ve slavení a v životě církve: „Dnes milost svatého Ducha v podobě holubice sestoupila nad vody. Dnes se Nestvořeného z jeho vůle dotýkají ruce stvoření. Dnes se břehy Jordánu Pánovou přítomností přeměňují na lék. Dnes jsme osvobozeni z temnoty a záříme světlem božského poznání.“ Potom kněz následujícími větami, které přednáší třikrát, úpěnlivě prosí o posvěcení vody: „Veliký jsi, Pane, a zázračné jsou tvé skutky a žádná slova nejsou dostatečná na oslavu tvých zázraků. Ty, Pane, králi a milující člověka, buď přítomen i nyní příchodem svého svatého Ducha a posvěť tuto vodu. Ty sám i nyní, Pane, posvěť tuto vodu svým svatým Duchem.“
Když kněz dokončí modlitbu posvěcení vody, ponoří do vody oltářní ruční kříž ozdobený aromatickými bylinami, přičemž se třikrát zpívá tropár svátku: „Při tvém křtu v Jordánu se zjevila, Pane, poklony hodná Trojice. Otcův hlas ti vydal svědectví. Nazval tě svým milovaným Synem. I Duch svatý v podobě holubice potvrdil pravdivost těchto slov. Svým zjevením jsi osvítil celý svět. Kriste Bože, sláva tobě.“ Na konci věřící přicházejí políbit kříž a kněz je kropí svěcenou vodou, kterou si věřící pak podle tradice berou sebou domů.
Na závěr bychom zdůraznili tři aspekty svátku: V první řadě je to zjevení božství v trojičním klíči: Kristův křest v Jordánu zjevuje Boží Slovo, ale zahrnuje také zjevení Otce a svatého Ducha. Druhým momentem slavení je zjevení Kristova spásonosného díla, které se stává zjevným ve křtu a dovršuje se v jeho ponížení. Třetí aspekt je slavení Bohozjevení, které znamená i zprostředkování poznání lidem o milosti svatého Ducha, které přichází prostřednictvím křestní vody.
M. Nin, OSB