Pastýřský list otce biskupa – Boží narození 2014
Bratři a sestry, v tyto sváteční dny, které prožíváme, měli bychom na prvním místě uvažovat o tajemství vtělení: o tom, že se Bůh vtělil a stal se člověkem. A nejen uvažovat, ale měli bychom o tom rozmlouvat mezi sebou navzájem. Vždyť člověk se něco naučí nejlépe tím, když se to pokusí někomu sdělit a vysvětlit. Povědomí o Božím vtělení tak můžeme nejlépe pochopit tím, že o tom budeme společně uvažovat. Společně, tedy se svými blízkými, přáteli, ale především dětmi, pro které jsou Vánoce z pochopitelných důvodů největšími svátky roku. Tak se naše společné uvažování a společné sdílení poznatků o Bohu stane také společnou modlitbou, společným rozhovorem s Bohem.
Toto vzájemné sdílení není bezúčelné. Společným rozhovorem o Bohu dochází totiž také ke společnému prohlubování poznání a porozumění Bohu a tím také roste společná láska k Bohu, která je snad tím nejkrásnějším naplněním obsahu Vánoc a vlastně i podstatou společného života církve. Mnoho důležitých detailů nebo prvků, které se navenek zdáli nepodstatné, vyplynou při tom na povrch, a tak celá historie Božího působení ve prospěch člověka bude pochopitelnější a více okouzlující.
To, že na svět přišel sám Bůh, je přelomovou událostí celých dějin. Bůh se ukázal ve své podstatě. A musíme si přiznat, že tato jeho podstata je tím, co nám dosud stále uniká, protože si stále ještě velmi často vytváříme Boha podle svého obrazu a své podoby. Má to být, samozřejmě, opačně: člověk byl stvořen podle obrazu a podoby Boží, jak o tom vypráví příběh prvních kapitol Bible.
Co to znamená a co z toho vyplývá? Že i člověk je Bohem. Ano, nebojme se to říct nahlas. Nebojme se uvědomit si tohle velké Boží tajemství, které je opravdu vánočním evangeliem. Člověk se stává Bohem tím, že se Bůh stal člověkem. Tím to totiž všechno začíná.
Na druhou stranu je však nutné dodat, že člověk má také svobodnou vůli a může odmítnout dobro, které mu Bůh stvořením dává. Svobodná vůle je tak jedním z největších darů Boha člověku, ale je také jednou z největších lidských tragédií. Svobodná vůle tak může být užita ve prospěch lásky, ale i proti ní.
Ptáte se, kde se stala chyba a co se pokazilo? Svobodná vůle měla motivovat člověka ke svobodnému rozhodnutí lásky k Bohu. Být jako Bůh mělo znamenat být milujícím jako Bůh. Člověk však místo lásky zatoužil po moci, kterou má Bůh. Zatoužil se osamostatnit na Bohu. Přestal chtít být Božím dítětem a být poslušný jeho příkazu lásky, který se zdál a stále se někomu může zdát příliš svazujícím.
Podobně je tomu u dospívajícího člověka, který se touží osamostatnit od svých rodičů a přestává je poslouchat, i když mu dávají dobré rady, protože chce ukázat svou samostatnost a dospělost. V tomto případě je to do jisté míry správné, protože každý člověk má nakonec opustit své rodiče a vytvořit vlastní novou rodinu (i on se má stát otcem nebo matkou), ale problém nastává, když tento společenský jev přeneseme do vztahu s Bohem, jako se tomu stalo na počátku lidských dějin.
Bůh je otec a my jsme jeho děti navěky. Vůči němu se nikdy nemůžeme stát zcela dospělými, to znamená samostatnými. Od Boha nemůžeme odejít, abychom si založili vztah s jiným, novým bohem. Tento vztah nemá lepší alternativu, ale vždy jen horší a destruující. Ježíš proto jasně říká: pokud nebudete jako děti, nevejdete do nebeského království. Nakonec to pochopili i první lidé a celé dějiny spásy vypráví příběh o znovunalézání úzkého vztahu s milujícím Bohem.
Proto i jeho narození ze ženy se stalo tak, že přišel mezi nás jako dítě. Bůh se stal dítětem, aby obnovil náš vztah k Bohu jako našemu nebeskému Otci. Bůh sám se stal člověkem, aby nám pomohl se opět svobodně rozhodnout pro lásku a poslušnost vůči Bohu, opět se stát Božími dětmi a být jako Bůh. Stal se slabým, abychom pochopili, že ne moc, ale pokora a láska hýbou světem a vedou k vítězství. V logice Boží se nejmenší stává největším. Vítězí láskou, nikoliv mocí. Vítězí svou slabostí nad mocnými tohoto světa, jak to pochopil i svatý Pavel, když píše: právě tehdy, když jsem slabý, jsem silný.
To ať nám v těchto dnech připomíná pohled do jeslí, kde navenek bezmocně a vydán do našich rukou leží na seně náš Spasitel a Vykupitel, Pán celého světa a vesmíru. Naše srdce a naše duše ať se naplní nejhlubší vděčností nejen nyní o Vánocích, ale po celý náš život.
Christos raždajetsja! – Slavite jeho!
Žehná a požehnané vánoční svátky přeje
+ Ladislav