Pastýřský list otce biskupa - Pascha 2014
Klíčovým slovem celých dějin spásy je život; mít život a mít ho hojně. Tím všechno začíná, ale i končí. Jen uvědomění si toho, co to znamená život a jakým neštěstím může být jeho ztráta, nás dokáže pobídnout k tomu, abychom začali hledat pravý zdroj života. Platí, že co neprospívá životu, to mu škodí. Ve skutečnosti jsou jen dvě možné cesty: cesta k životu, nebo cesta k smrti. Třetí možnost neexistuje. Buď někdo žije (a bude žít), nebo někdo nežije (nebo nebude žít). Nemůže se žít napůl a zemřít napůl. Proto si musíme velmi dobře zvážit, na kterou cestu se vydáme.
Ježíš řekl: „Já jsem cesta…“ (Jan 14,6). Ježíš je jediná cesta do nebe, ale také řekl ještě jednu věc, na kterou se dnes zapomíná: „Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji najdou“ (Mt 7,14). Cesta do nebe není pohodlná ani široká, je úzká a namáhavá. Kdo si volí pohodlnou a širokou cestu, těžko najde život, ale velmi pravděpodobně najde smrt.
Velmi se střežme každého odkladu. Neodkládejme to, co můžeme a máme vykonat ihned. Když nám přijde na mysl udělat nějaký dobrý skutek, vykonejme ho ihned. Pokud si řekneme, že něco uděláme později, je skoro jisté, že to už nevykonáme. Především jsou velikým klamem slova: „… vždyť pak se z toho vyzpovídám“. Nemůžeme vědomě hřešit s tím, že pak se z toho vyzpovídáme. To je veliká past, do které se lehko padá. Kdo s tímto vědomím hřeší, těžko už opět vstává, protože je třeba mít upřímnou snahu polepšit se a změnit své chování. Všechno ostatní je klam.
Pod slovem život Ježíš nemyslí jen na fyzický život, ale, především, na život věčný, ke kterému je tento náš pozemský život předsíní. Je to definitivní cíl, ke kterému směřujeme nebo máme směřovat. A když k něčemu směřujeme, když se chceme dostat na žádoucí místo, musíme k tomu použít náležité prostředky a vybrat správnou cestu. Cestou je Ježíš, cestou jsou jeho slova a jeho svátosti, které nám dal k posílení a usměrnění. Na cestě se mohou vyskytnout rozmanitá lákadla, která by nás chtěla svést. Rozlišovacím znamením pravých a nepravých prostředků na této cestě je pravda. Musíme hledat pravdu, musíme především žít v pravdě, protože jen ta nás může osvobodit, jen ta nám umožní, abychom svobodně kráčeli pravým směrem. Bůh je milosrdný, ale i pravdivý, vidí do našeho srdce. Před ním nemůžeme nic schovat.
Žit v pravdě znamená dávat přednost tomu, co od nás žádá Bůh, co je dobré pro naše bližní, neklást si za hlavní cíl své zájmy, to, co je jen k našemu prospěchu, ale může druhým škodit, a už vůbec se vyhýbat jakýmkoli hříšným praktikám, využívajícím druhé a protivícím se Božím zákonům… Pravda je mnohdy nepříjemná a – žel – my lidé máme tendenci vyhýbat se nepříjemným věcem.
Ježíš vstal z mrtvých a tím nám ukázal, že i pro nás je možné projít ze smrti do života. Musíme jenom upřímně chtít. Žádný člověk se nemůže sám spasit. Potřebuje k tomu vnější pomoc, milost, ale i pomoc jiných bližních. Ježíš nám svým zmrtvýchvstáním tuto milost, tuto možnost daroval. Ale ta milost nepůsobí automaticky, bez našeho vědomí nebo spolupráce. Musíme ji vědomě přijmout a spolupracovat s ní. To je náš úkol na této zemi a způsob našeho konkrétního života jednoty s Bohem, ale i jednoty s ostatními lidmi na této zemi, to nás učí církev. Jak říká svatý Augustin: „Byli jsme stvořeni bez nás, ale nebudeme spaseni bez nás.“
Žehná a přeje všem radostné prožití velikonočních svátků
+ Ladislav