Staroslověnsky nebo církevněslovansky?
Někde se uvádí, že Božská liturgie svatého Jana Zlatoústého byla sloužena církevněslovansky a jinde zase staroslověnsky. Jak to je tedy doopravdy? Který název je správný, církevněslovansky anebo staroslověnsky? Vskutku by to bylo pro nás přímo kouzelné, kdyby se nám dochoval text svaté liturgie ve staroslověnštině, ale k naší velké smůle se nedochoval a tak v současnosti používáme text církevněslovanský z ruské redakce a to nejenom my na území ČR, ale používají ho všichni pravoslavní a řeckokatolíci, vedle svých národních jazyků, snad po celém světě.
Čteme rovněž o tom, jak měla staroslověnština velký význam při tvorbě národních jazyků jižních a východních Slovanů. Hlavně těch, kteří dodnes píší cyrilicí. A taky, že církevní slovanština má svůj základ ve staroslověnštině i ona se z ní vyvinula. Ukázka zpěvu liturgie podle ruské redakce.
Výslovnost církevní slovanštiny bývá zrealizována různými způsoby, podle jazyka země, kde se používá. Řeckokatolíci u nás v ČR a na Slovensku používají zřejmě výslovnost podle mukačevské eparchie, to znamená ukrajinskou. Dovedu si živě představit i výslovnost ve všech západoslovanských jazycích, tedy na prvním místě polskou, slovenskou a nakonec i českou a to na stejné úrovni srozumitelnosti. Liturgie je napsána tak, že jsou v jejím textu zachována některá písmena staroslověnské cyrilice i když je my tak nevyslovujeme. Málokdo dnes zná staroslověnskou cyrilici, a proto jsem text přepsal do latinky. V mém přepisu se může zdát sporná výslovnost „G“ a „H“. Nikde jsem totiž nenašel náznak toho, že by se na území bývalé Velké Moravy vyslovovalo „G“ namísto „H“, proto jsem použil „H“. Číst text liturgie s výslovností staroslověnské cyrilice se mi zdá být docela zajímavé, a proto jsem se s vámi o něj podělil a přepis s českým překladem umístil v záložce „Bohoslužby“.
Plnohodnotného staroslověnského textu tím sice už nikdy nedosáhneme, ale jen tak trochu a vzdáleně se k němu přiblížíme. I to má přece své určité kouzlo a taky, řekl bych jakýsi až „romantický vhled“ do počátků našich dějin, nyní když máme zájem na tom, abychom staroslověnštinu poznali a co nejvíce se k ní přiblížili.
o. diákon Miroslav