Základy naší víry z pohledu byzantské katolické církve
Tajemství, že s námi je Bůh, je každodenním faktem v našich životech. Jeho přítomnost byla a je zakoušena lidmi hned od počátku až do dnešních dnů. Lidé přemýšleli o tomto tajemství a pokoušeli se ho vysvětlit slovy - to je teologie. Některé z těchto formulací církev uznala za autentické úvahy o zakoušení Boha. Ty tvoří doktrínu církve, která nám tak slouží jako směrovky, které nás vedou na cestě k Bohu. Hlavní body tohoto učení jsou níže shrnuty - patří k samému jádru učení naší církve.
• Tajemství Boha
• Bůh se zjevuje
• Bůh jedná v Kristu
• Svatý Duch - Bůh v našem nitru
• Přesvatá Trojice
• Církev
• Bohorodička
• Svatá tajemství (svátosti)
• Zbožštění (theosis)
Tajemství Boha
Vnitřní život Boha je pro nás nepoznatelný, přesahuje schopnosti našeho poznání, proto mu nedokážeme porozumět. On je Jediný Svatý. Je tak jedinečný, že ho s nikým nemůžeme srovnávat. Můžeme jen uvažovat a předpokládat, že on je Nejvyšší Dokonalostí ze všeho svatého, co známe, Dobrý a Krásný. Ale nepoznáme, jaký je, protože on je nad vší naší zkušeností, dokonce nad existencí, jakou známe my. Tak jak říká svatá božská liturgie, je nevýslovný, nepochopitelný, neviditelný a neobsáhnutelný.
Bůh se zjevuje
Bůh, který je tak nedosažitelný našemu chápání, se nám vydává k poodhalování sebe. Každý může hledat a vidět v zázracích přírody Stvořitele, který se právě skrze Slovo stal původcem a příčinou jejich existence. Navíc ho můžeme spatřit při pohledu na lidi, stvořených podle jeho obrazu a podoby. Ale máme ještě čistší obraz Boha, protože on přímo byl a stále je ve spojení s námi, co nazýváme Boží zjevení. Bůh poodhalil sám sebe, takže se můžeme podílet na jeho božském životě. Formujíce svůj lid Izrael, Bůh komunikoval s tímto národem prostřednictvím soudců, králů, kněží a proroků. Živil je, ochraňoval, osvobozoval, miloval, usměrňoval, trestal a odpouštěl jim. Učil je, že jen on jediný je Bůh, věrný a pravdivý ve svých příslibech. Ukázal se nejen jako Jediný Svatý, ale i jako náš Otec.
Bůh jedná v Kristu
Důkaz Boží přítomnosti a zjevení jeho lásky vyvrcholilo v příchodu Božího Syna Ježíše Krista na svět. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby nezahynul nikdo, kdo v něho věří, ale aby měl věčný život. (Jan 3, 16) Život, smrt a vzkříšení Ježíše Krista jsou vrcholem Božího zjevení se nám lidem. V Kristu vidíme Boha milujícího lidí, který se za nás vydává. Vidíme ho jako vítězoslavného Pána, který vítězí nad smrtí a dává život těm, co jsou v hrobech - odloučeným od Boha. Vidíme ho jako Krále slávy, živého a žijícího v jednotě s Otcem - jako úplnou a definitivní komunikaci Boha s lidmi.
Svatý Duch - Bůh v našem nitru
Na konci svého pozemského účinkování přislíbil Kristus svým následovníkům, že jim pošle za sebe Utěšitele, který s nimi bude navždy, Ducha pravdy, který vychází od Otce (Jan 15, 26). Tento Duch sestoupil na církev o Letnicích a zůstává s námi jako pečeť a záruka příchodu Království jako síla Boha v nás působícího. Je to Duch svatý, který dává všechno, je zdrojem proroctví, kněží utvrzuje v dokonalosti, nevzdělané naučil moudrosti, z rybářů udělal teology, on shromáždil celou církev. (Velká večerňa ze svátku sestoupení Ducha svatého)
Přesvatá Trojice
Bůh se dal poznat lidem v lásce, odhalujíce sebe samého v posloupnosti Otce, Syna a Ducha svatého. Tato nejhlubší lidská zkušenost Boha ukázala něco ze živé reality Boha, něco, co bychom nikdy nemohli objevit sami od sebe. Vidíme, že Bůh je jeden, ale zároveň ve stejném čase ve třech osobách (podstatách). Je jeden v podstatě a bytostně, jeden v působení a síle, ale ve třech osobách (podstatách). Církevní otcové popisovali toto tajemství jako svatou Trojici, posvátné společenství, které nás volá k nahlédnutí úžasné nádhery Božího života. Otcové poznali, že na této cestě, kde se Bůh dává poznat, nám byl dán odlesk pravé přirozenosti Nepoznatelného, což nám umožňuje toužit po přátelství s ním.
Církev
Přátelství s přesvatou Trojicí k nám přichází prostřednictvím církve, shromážděním těch, které Bůh povolal, aby se stali jeho lidem. Pokud je Duch pokračováním Kristovy božské přítomnosti v nás, pak je církev jeho tělem. Církev je pokračováním jeho fyzické přítomnosti ve světě. Církev se tak stává chrámem Boha, v němž přebývá Duch, tak jako v lidském těle přebývá lidská duše. Otcové nazývají církev společenstvím Ducha svatého. V této bratrské spoluúčasti, kterou buduje Duch, jsme spojeni s Bohem v božském Společenství. Posláním a cílem existence církve, tedy nás, je zvěstovat slavné skutky Boha (1 Pt 2, 9) lidem. Jako členové Církve jsme zároveň údy Kristova těla, nerozdílně spojeného v něm s Trojicí, živými kameny, které budují chrám Boha. (1 Pt 2, 3) V tomto je náš život.
Bohorodička
Speciální úcta, kterou neustále prokazujeme Bohorodičce Panně Marii v naší bohoslužbě, není pouze jednoduchou záležitostí zbožné oddanosti. V úctě k Matce Boží Církev potvrzuje dva základní aspekty křesťanské víry: Ježíš je skutečný Syn Boha a zároveň přebývá v našich podmínkách jako skutečný člověk. Ačkoliv by pouze tyto dva pojmy byly pravdivé, můžeme Marii nazývat Bohorodičkou. Protože věříme ve skutečné vtělení Božího Syna, který se stal člověkem Ježíšem, dali jsme jeho matce tento titul. Jeden z pěkných příkladů této úcty je fakt, že ikonu Bohorodičky a vtěleného Slova (Oranta nebo Znamení) umísťujeme na přední stěnu chrámu ve svatyni - v apsidě. Tato malba, která je umístěna mezi stropem a podlahou, připomíná, že Marie překlenula propast mezi námi a Bohem tím, že nosila Božího Syna ve svém lůně.
Svatá tajemství (svátosti)
Život v církvi můžeme žít mnoha způsoby. Nejvyšší z těchto cest je ta, kde nás Duch oživuje svatými tajemstvími čili svátostmi. Svatá tajemství jsou modlitbou církve, v nichž prosíme Pána, aby proměnil materiální věci na prostředky jeho zachraňující milosti. Modlitba, která se nese jeho jménem, je neodkladně vyslechnuta. Takto se voda a připomínání Kristovy smrti a vzkříšení stává cestou, která vede k intimnímu vztahu člověka s Kristem - to je křest. Stejně vzývání Ducha svatého nad chlebem a vínem nám dává možnost dosáhnout fyzickou jednotu s ním v našem těle - to je eucharistie. Prostřednictvím všech svatých tajemství i ostatních církevních modliteb, kde se žehná, každý aspekt našeho života může být přeměněn na chválu Jediného, který nás volá, abychom měli podíl na jeho životě.
Zbožštění (theosis)
Největším darem od Boha je dar podílet se na jeho pravém životě. Stali jsme se účastnými božské přirozenosti (2 Pt 1, 4). Postupně se to v nás začalo uskutečňovat při křtu. Pokud žijeme svůj život ve víře, vztah se prohlubuje, podporuje proces našeho zbožštění. Tento pohyb probíhá v nás během života a smrti, a bude ukončen až při vzkříšení všech lidí v poslední den. Pak se naše oslaveno těla i duše budou podílet na vzkříšeném životě a budeme mít účast na slávě. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobni, protože ho spatříme takového, jaký je. (1 Jan 3, 2)
Bůh nás přivedl k tomu, abychom zakoušeli jeho zjevení a měli podíl na jeho pravé přirozenosti. Toto je naše sláva a naše radost. Toto je zároveň jádrem křesťanského odkazu, dobrá zvěst, kterou vyznáváme při našem křtu a potvrzujeme vždy, když opakujeme nicejsko-konstantinopolské vyznání víry. Toto je srdce naší víry a pramen našeho přesvědčení, které je jistotou v pravdivém Bohu, který dokončí to, co v nás začal. On nás i vede ke stále důvěrnějšímu a důvěrnějšímu styku s ním.
Kurzívou jsou psány citáty z Písma a liturgických textů.
Překlad do slovenštiny: Peter Medviď z anglického originálu What Eastern Christians Believe.
Textová úprava: Andrej Škoviera
Překlad do češtiny: Miroslav Pernička