Filiální obec Velehrad

K farnosti při kostele sv. Michaela, archanděla v Otrokovicích připadá filiální obec Velehrad, kde se v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje od obnovení činnosti Řeckokatolické církve slouží svatá liturgie pravidelně jedenkrát do měsíce.

Stručně o Velehradu

Když se vysloví název obce Velehrad, připomeneme si každoroční všenárodní pouť s českými a moravskými biskupy a my řeckokatolíci odpolední svatou liturgii pro nás slouženou při příležitosti svátku svatého Cyrila a Metoděje – soluňských (řeckých) misionářů, kteří byli vysláni v roce 863 císařem Michalem III. na základě žádosti vládnoucího knížete Rostislava na Moravu. (V letošním roce 2013 je tomu  už 1150 let). V roce 2010 jsme si připomněli 1140 let od ustanovení svatého Metoděje arcibiskupem a metropolitou Moravy (v roce 870) a 1125 let od jeho úmrtí (v roce 885).
Z volně dostupných písemností o Velehradu vybírám. Velehrad (původně Veligrad, nebo možná Velikgrad, což by v překladu znamenalo Veliké město) se řadí k nejvýznamnějším poutním místům na Moravě. Je spojován s historickým sídlem moravských panovníků, především krále Svatopluka i s místem, kde působil sv. Cyril a Metoděj a odkud se po jejich smrti začalo žáky a kněžími sv. Metoděje šířit křesťanství byzantsko-slovanského obřadu nejprve na jihu v Bulharsku a odtud později na Kyjevskou Rus. Velehrad je kolébkou dnešního jihoslovanského a východoslovanského pravoslaví.

Za zmínku stojí popis tohoto, pro nás tak významného místa.

Historický velkomoravský Velihrad se rozprostíral východně od nynější obce Velehradu, vzniklé až po zrušení cisterciáckého kláštera v roce 1784, který byl postaven na počátku 13. století v mokřinách k původnímu zbytku města Velihradu přilehlých a jemu patřících. Na území o rozloze více než 200 ha původního Velihradu dnes leží dvě města. První město bylo v té době jakýmsi torzem, které zůstalo po zničeném Velihradu, a které se po určitý čas nazývalo Starý Velehrad, v současnosti je známo pod jménem Staré Město.
Nevíme s jistotou, jakým způsobem bylo město Velihrad zničeno. Hodnověrné písemné zprávy o tom neexistují. Podle některého z podání mohlo být zničeno po vpádu kočovných Maďarů. Na druhé straně bylo toto město tak důkladně opevněno, že by nebylo jen tak snadné ho vyplenit a zničit jako například ostatní města na Moravě, ale i ta případné vpády Maďarů přežila a zachovala se po další století.
Druhou variantou a pravděpodobnější se zdá být zpráva o tom, že v počátku 10. stol. postihly nynější Moravu a moravskou část Dolního Rakouska katastrofické povodně, které město postavené na obou březích řeky Moravy vyplavily a totálně zničily a jeho obyvatelé tak přišli o veškerý svůj majetek a tak se z bohatého města stalo smutné torzo tvořené už jen z části obydlí postavených na výše položených místech. Paradoxně k jeho zhoubě dopomohly hradby čili valy, tvořící dokonalé opevnění města, jejichž zbytky se dochovaly právě jen na výše položených místech. Tyto hradby při povodni zadržovaly vodu do té doby než se na pískovitém podloží podmočily a protrhly. Nahromaděná voda vykonala své dílo, podobně jako když se protrhne přehrada a spláchne vše co je pod ní. Tuto variantu si dnes ještě více badatelé připouští po povodních v roce 1997, kdy se ukázalo, kam až protékající voda z rozvodněné řeky na území bývalého Velihradu sahala a jaké škody napáchala.
Zachovala se tedy z historického Velihradu pro budoucnost jen malá část obydlí na vyvýšené západní straně města nesoucí stále jeho jméno, mající pak charakter spíše vsi než města.
Na opuštěném ostrově tvořeném obtékající řekou Moravou, kde byla v té době už jen chudá rybářská osada a kostel sv. Jiří, dal Přemysl Otakar II. v roce 1257 postavit královské opevněné město, které se nazývalo nejdříve Nový Velehrad, později Hradiště a nyní Uherské Hradiště. Po výstavbě Nového Velehradu se přejmenoval původní Velehrad na Starý Velehrad a v době, kdy se cisterciácký klášter stal svým opatstvím významným církevním a hospodářským centem se  přeneslo jméno na něj a Starý Velehrad byl přejmenován na Staré Město a tak je tomu dodnes.
Velkomoravský Velihrad, bylo město velikostí u Slovanů té doby opravdu nevídané. Rozprostíralo se od západních obranných valů ve Starém Městě až do nynějších Sadů, před Kunovicemi na jihu až ke Kostelanům, kde se našli u Zlechovského potoka zbytky obranného valu. Skýtalo možnost ochrany obyvatelům z blízkých osad před nájezdy dobyvatelských vojsk. Ostatní lokality panských sídel z období Velké Moravy jsou mnohem menších rozměrů na to, aby mohly být centrem Velkomoravské říše.
Nová poutní růžencová cesta si zasluhuje naši pozornost, protože tvoří jakési symbolické propojení mezi původním Velehradem a Velehradem vzniklým u kláštera. Začíná za železniční tratí u Starého Města a pokračuje dále údolní nivou potoka Salašky a její 20. zastavení končí u baziliky Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě.

Kde je hrob sv. Metoděje

Bylo již v různých písemnostech napsáno, že sv. Metoděj zemřel dne 6. 4. 885 a byl pohřben v metropolitním chrámě Bohorodičky Panny Marie do zdi vlevo za oltářem. Metropolitním městem Velké Moravy v té době byl, jak je známo Velihrad.
O tom, kde to přesně bylo, se vedly mezi archeology spory, každý z nich by hrob nejraději viděl právě tam, kde kopal on.
Podle archeologických vykopávek je však nejpravděpodobnějším místem lokalita Sady – místní část Uherského Hradiště, které bylo spolu s nynějším Starým Městem územím, na kterém se rozprostíralo hlavní město Velkomoravské říše Velihrad. Podzemní část takového hrobu nalezl významný archeolog prof. Vilém Hrubý v roce 1963 a publikoval to v roce 1964. Jeho objev byl v té době zpochybňován, protože hrob neobsahoval žádné kosterní ostatky, ani biskupské insignie. Nové archeologické přezkoumání zde vedl Doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc., pracovník Archeologického ústavu v Brně a závěry předchozího bádání prof. Viléma Hrubého potvrdil.
Nikdo v té době nebral v úvahu historické souvislosti v tom, jak po Metodějově smrti agresivně zasáhl podlý nitranský biskup Wiching, když se vnutil papeži Štefanovi V., aby mu svěřil do správy moravskou církevní provincii a hlavně aby zakázal slovanskou bohoslužbu.
Wiching spolu s franskými kněžími, jak bylo napsáno v legendě o životě sv. Metoděje, s dosud v církvi nevídanou brutalitou se vrhl do pronásledování slovanských kněží v čele se sv. Gorazdem. Byli krutě pronásledováni týráni a vězněni, někteří z nich byli prodáni do otroctví do Benátek, kde je vykoupil byzantský vyslanec. Těm, kterým se podařilo uprchnout, se uchýlili do v té době ještě převážně pohanských Čech, jiní do Polska, ale nejvíce jich odešlo do Bulharska, kde našli nejpříhodnější půdu pro pokračování v díle započatém sv. Cyrilem a Metodějem. Je téměř jisté, že Wiching zachvácen mstou a nenávistí ke sv. Metodějovi dal jeho hrob otevřít, odebrat mu biskupské insignie a ostatky zakopat na neznámém místě, pravděpodobně někde v blízkosti velihradského metropolitního chrámu v Sadech.
Přestože nevíme, který z více než 80 hrobů z té doby, zde nalezených, může být místem posledního odpočinku sv. Metoděje, měli bychom brát toto místo za místo nám posvátné, protože si vyžaduje naši zvláštní úctu, i kdyby jen proto, že tu sv. Metoděj jako arcibiskup moravský působil. Pravý hrob sv. Metoděje se už nenajde, ale bude nám určitě zjeven až na konci věků.

V době největší slávy Velké Moravy nebyla na Velihradě jiná výraznější dominanta, z dálky tak dobře viditelná, než metropolitní chrám na vyvýšenině v jihovýchodní části Uherského Hradiště, ve čtvrti Sady s místní polohou nazývanou Špitálky. Na internetových stránkách Slovácka se o této lokalitě dočteme, že:
Národní kulturní památka Uherské Hradiště-Sady „Špitálky“ se nachází v dnešní městské části Sady. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších archeologických lokalit z období Velkomoravské říše. Je tady doložena přítomnost církevního komplexu se čtyřmi zděnými stavbami a komplexem dalších 15 srubových staveb. Důležitou součást komplexu tvořilo také rozsáhlé pohřebiště. S největší pravděpodobností jde o kapitulní chrám a sídlo arcibiskupa Metoděje. Také hrobka odkrytá v základu chrámu byla pravděpodobně místem arcibiskupova hrobu. Navíc se v chrámovém komplexu nachází druhý významný pohřeb. Zde by se s velkou pravděpodobností mohlo jednat o hrob velkomoravského knížete Svatopluka. Tak jako jiné velkomoravské stavby, i tento komplex byl budován z lomového kamene na maltu a byl ve funkci v 9. století. Lze na něm pozorovat stavební etapy, takže byl budován postupně.
Tomuto kostelu na základě písemného pramene z roku 1247 bylo přisuzováno mariánské zasvěcení. Byl spolu se hřbitovem definitivně opuštěn v průběhu 13. až 14. století. Na počátku 15. století byl v Sadech postaven nový kostel navazující na tradici předchozího kostela se zasvěcením k Narození Panny Marie.