Misijní Velehrad a velkomoravská tradice

Význam původně cisterciáckého Velehradu jako poutního a misijního místa se vyvíjel a začal vzrůstat od poloviny 19. století, v souvislosti s národním obrozením a hledáním národnostních kořenů ve velkomoravské tradici. Bazilika při cisterciáckém klášteře v obci nesoucí jméno bývalého hlavního města Moravy Velehradu se stala důstojným místem pro konání oslav milénií. Na místě původního Velehradu (Staré Město a Uherské Hradiště) se nenalézá vhodné místo, které by skýtalo tak velký bohoslužebný prostor, který se nabízí právě zde.
Proto se na tomto místě již v roce 1863 konala první a stěžejní oslava tisíciletého výročí příchodu našich věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje na Moravu.
O šest let později 1869 se uskutečnila na Velehradě církevní a národní pouť k 1000. výročí úmrtí sv. Cyrila a vyhlášení moravsko-panonské diecéze.
V roce 1883 získala Velehrad do vlastnictví církev. Následně se zde v roce 1885 uskutečnila mohutná pouť k miléniu úmrtí sv. Metoděje. Při této příležitosti dne 12. února Apoštolský stolec schválil přeložení svátku sv. Cyrila a Metoděje z 9. března na letní 5. červenec.
Jméno Velehrad se těmito akcemi stalo známým u slovanských národů žijících i za hranicemi Rakouska-Uherska.
Následně se zde konaly unionistické kongresy, vedeny úmyslem sjednocení všech slovanských národů ve víře. V neděli 1. 7. 2007 v 11.00 hodin jsme měli možnost zúčastnit se liturgie svátého Jana Zlatoústého, která se slavila na počest jubilejního velehradského kongresu, konaného právě před sto léty v roce 1907.
Na základě rozvíjejícího se unionismu, tedy myšlenky sjednocení rozdělené církve západního a východního obřadu, vznikla potřeba vytvořit na Velehradě posvátný prostor pro kněží východního ritu.
Z tohoto důvodu byla v roce 1913 v bazilice přepažena kaple Sv. Benedikta ikonostasem. Dřevěná stěna nesla dvě řady obrazů.
Problematická instalace ikonostasu v kapli Sv. Benedikta vedla nakonec k jejímu zrušení a vytvoření nového ikonostasu v kapli Zjevení Páně (lidově zvané Cyrilka). Důvodem k pořízení tohoto ikonostasu bylo také vytvoření liturgického prostoru pro účastníky unionistických kongresů a pro řeckokatolické poutníky. Tento ikonostas byl zhotoven v roce 1929 pražským akademickým malířem Vladimírem Novotným. Ikony namaloval podle vzorů nejvýznamnější novgorodské malířské školy ze 14. století.

Obrazy na bočních stěnách Cyrilky pocházejí z výše zmíněného ikonostasu, který stával v kapli Sv. Benedikta v bazilice.
Kaple Cyrilka na nádvoří je situována severovýchodně za bazilikou. Tato stavba vznikla asi v první polovině 13. století jako typický cisterciácký kostel před klášterní branou. Kostel nesl v původním názvu zasvěcení Večeře Páně nebo taky Těla a Krve Páně.
Pravděpodobně byl postaven proto, aby sloužil jako provizorní kostel cisterciákům v době stavby baziliky. Stavba baziliky přece jen trvala několik let, a proto byl tento bohoslužebný prostor potřebný pro překonání stavebního období. Později, při narůstajícím počtu obyvatel osady vně kláštera, začal plnit funkci velehradského farního kostela.

Po zrušení kláštera v roce 1784 se stala farním kostelem bazilika a tak sloužil jen jako hřbitovní kaple a po vybudování nového hřbitova v roce 1832 zcela osiřel.
Před úplnou zkázou byl zachráněn jen díky mylnému povědomí věřících, že tato stavba je památným kostelem, v němž sloužili mše sv. Cyril a Metoděj.
V době příprav na miléniové oslavy příchodu soluňských bratří na Moravu (1863) byl zchátralý kostel zakoupen olomouckým arcibiskupem, kardinálem Bedřichem Fürstenbergem od majitele kláštera barona Jiřího Siny a navrácen svému původnímu účelu.
Na arcibiskupovy náklady byl v letech 1859 – 1863 kompletně renovován v novogotickém slohu. Do presbytáře byl umístěn křídlový oltář s reliéfem Klanění svatých Tří králů, který je nyní umístěn u stěny po levé straně lodi kostelíka. Na křídlech oltáře jsou vyobrazeni sv. Konstantin (Cyril) a Metoděj, čímž bylo vyjádřeno, že Velehrad je „moravským Betlémem“, ve kterém se zrodila pravá slovanská víra.
Pořízení oltáře mělo souvislost s novým zasvěcením kostela, kterým bylo Zjevení Páně.

Od poloviny 19. století, kdy u věřících převládal vztah ke sv. Cyrilu a Metoději, kteří jsou vyobrazeni na zmíněném oltáři, začal se pro kostel používat název „kaple Cyrilka“.
V meziválečném období sloužil v Cyrilce denně východní liturgii Francouz P. Charles Bouregois SJ, který si Velehrad zvolil jako základnu pro své působení na Podkarpatské Rusi.
V roce 1916 vzniklo ve Velehradě gymnázium s kolejí. Obrovskou prestiž mu přinesl rok 1919, kdy papež Benedikt XV. povýšil kolej příslušející k ústavu na Papežský ústav. Kolej nesla v té době hrdý název Papežský misijní ústav sv. Cyrila a Metoděje pro misie slovanské.
Ústav sv. Cyrila a Metoděje měl za úkol vychovávat kněze, kteří po vysvěcení měli pracovat v misiích. Z řad jeho absolventů vzešlo několik kněží, kteří sloužili liturgii ve východním ritu. Mezi nimi byli jezuité P. Josef Olšr SJ, P. Bohumil Horáček SJ a P. Josef Vaněčka SJ, který pak sloužil na Velehradě pravidelně liturgii ve východním ritu od roku 1946 potom, co se vrátil z Anglie.
Nadějný rozvoj tohoto záslužného díla byl však ochromen nejprve německou okupací a následně úplně zničen komunismem.
V roce 1942 bylo gymnázium nacisty zrušeno a areál kláštera využívala Hitlerjugend.
V roce 1945 byl ústav obnoven, ne však nadlouho. Činnost gymnázia i koleje byla násilně ukončena komunistickým režimem v rámci Akce K v noci z 13. na 14. dubna 1950, kdy byl klášter přepaden Státní bezpečností, která jej zabrala a ústav jediným prohlášením zlikvidovala.
Zrušením Papežského misijního ústavu sv. Cyrila a Metoděje pro misie slovanské na Velehradě se u věřících 21. století žijících v naší zemi vytratilo povědomí unionismu budované od poloviny 19. století. To se především negativně projevilo na znalostech východního byzantsko-slovanského obřadu spojovaného tak často s velkomoravskou tradicí.
Přesto lze hovořit o i dobrých plodech těchto snah, uvážíme-li, že prvotní vztah k východní spiritualitě získal na Velehradě také kardinál Tomáš Špidlík SJ, který je pohřben v bazilice do sarkofágu za hlavním oltářem.
Po roce 1989 se opět otevřela cesta k náboženské svobodě a tím i k možnosti ke slavení východní liturgie byzantsko-slovanského obřadu na Velehradě. V současnosti se v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje slouží liturgie svatého Jana Zlatoústého jednou za měsíc.
V bazilice se při severní straně presbytáře nachází pro katolíky obojího obřadu významná a památná kaple Panny Marie Matky Unie. Vstupuje se do ní přes kapli se sochou Božského Srdce Páně, odtud je vchod do kaple Matky Unie zasvěcené myšlence znovusjednocení církve východní a západní.

Je zde vzácná kopie obrazu Bohorodičky namalovaná podle starobylého byzantského obrazu z římské baziliky Santa Maria Maggiore, v níž papež Hadrian II. v roku 868 schválil slovanskou bohoslužbu.

(Podstatné části textu byly převzaty z letáčku Mgr. P. Hudce)