Neděle pravoslaví - První neděle Velkého půstu
První neděle Velkého půstu se nazývá Nedělí pravoslaví (můžeme se setkat i s názvy Neděle ortodoxie nebo Neděle o úctě svatých ikon). O jakém pravoslaví se zde hovoří? Slovo pravoslaví - z řeckého Orthodox - označuje pravou víru a pravdivé uctívání Boha. Takže řeč není o pravoslaví v kontextu našeho vnímání (označení určité církve) - v nějakém protivenství ke katolické církvi, ale o pravoslaví, které bylo jednotné a charakteristické pro celou církev, až po rozdělení církve v 11. století. Pravoslaví, které slaví tato neděle, je pravoslavím všeobecným, které vyznávala celá Kristova církev v prvních stoletích v boji proti herezi ikonoborectví. Proto je Neděle pravoslaví svátkem celé církve, východní i západní, je radostnou oslavou vítězství nad ikonoborectvím a jinými bludnými naukami.
Neděli pravoslaví ustanovil a nařídil slavit sněm v Konstantinopoli v roce 842. Cílem tohoto svátku je uctít a poklonit se svatým ikonám Ježíše Krista, přečisté Bohorodičky a svatých. První svátek pravoslaví se slavil po odsouzení ikonoborectví v první neděli Velkého půstu v roce 842. Proto se tato neděle zaužívala a stanovila jako Neděle o úctě svatých ikon, ačkoli svátek jako takový nemá nic společného s Velkým půstem. Podívejme se nyní blíže na to, co bylo ikonoborectví a co bylo příčinou ustanovení Neděle pravoslaví.
Počátek ikonoborectví
Význačnou rysem byzantské církve je pradávné a zvláštní uctívání svatých ikon Ježíše Krista, Boží Matky, andělů a svatých. Svatým ikonám, podobně jako svatým ostatkům (Moščiam), vzdává Kristova církev velkou úctu. Církev je v chrámu vystavuje k veřejné úctě.
Svaté ikony se běžně uctívali ve východní církvi až do dob byzantského císaře Lva III. (717-741). Pod vlivem dvou biskupů z Malé Asie zakázal tento císař uctívat ikony a označil to za modloslužbu. Svou válku proti svatým ikonám začal tím, že nařídil odstranit ikonu Ježíše Krista, která byla na bráně vchodu do jeho paláce. V roce 730 vydal císařský dekret, kterým zakázal uctívání svatých ikon v celé jeho říši. Tímto dekretem začíná v byzantské církvi dlouhá, bolestivá a krvavá válka proti svatým ikonám, známá v církvi pod názvem ikonoborectví. Tato válka trvala v církvi s menšími přestávkami přes sto let a skončila se triumfem úcty svatých ikon.
Císařský dekret nařizoval svaté ikony ničit, pálit a jejich obránce věznit, posílat do vyhnanství a i mučit. Patriarcha sv. German I. (713-730) nechtěl podepsat tento císařský dekret proti ikonám, za což ho dal císař odstranit a za patriarchu si dosadil jemu poslušného Anastázia (730-754). Římští papežové, nejprve Řehoř II. (715-731) a potom Řehoř III. (731-741), psali císaři protestní dopisy a na svých římských synodách odsuzovali válku proti ikonám.
Císař Konstantin V. (771-775), syn Lva III., Pokračoval s vervou v ikonoborectví a v boji, který začal jeho otec, a chtěl, aby úctu svatých ikon církev úředně odsoudila. Kvůli tomu svolal v roce 754 biskupů do Konstantinopole na sněm, který pod jeho nátlakem zakázal uctívání svatých ikon.
Odsouzení ikonoborectví
Povolení uctívat svaté ikony přichází až za panování císařovny Ireny, která v roce 784 odstranila z úřadu ikonoboreckého patriarchu Pavla a na jeho místo nařídila vybrat Tarasia (784-806). On se schválením Ireny a apoštolského stolce svolal v roce 787 sněm do Niceje. Tento sněm je známý v církvi jako Sedmý všeobecný sněm.
Sněm v Niceji za základ pro dogmatické vysvětlení úcty svatých ikon bere nauku sv. Jana Damašského, velkého teologa východní církve. Sněm jasně rozlišuje mezi adorací (řecky latria ), která patří jedině Bohu, a úctou (řecky dulia), kterou vzdáváme Bohorodičce, andělům a svatým. Sněm učí, že svaté ikony jsou zobrazením viditelných symbolů neviditelných osob, kterým vzdáváme úctu. Úctou svatých ikon neuctíváme papír, plátno, dřevo, z nichž je ikona vyrobena, ale uctíváme osoby, které tyto ikony zobrazují. Uctívání svatých ikon sněm postavil na roveň s uctíváním sv. Evangelia, kříže a ostatků svatých.
Triumf pravoslaví
Na počátku 9. století za císaře Lva V. (813-820) přichází nové pronásledování zastánců úcty svatých ikon a trvá až do roku 842. V tomto roce císařovna Teodora povoluje úctu svatých ikon a odstraňuje ikonoboreckého patriarchu Jana VII., Na místo kterého stanoví Metoda I. (842-846). Patriarcha Metod I., který byl sám pronásledován a mučen kvůli uctívání svatých ikon, svolává do Konstantinopole synodu, která definitivně obnovuje úctu svatých ikon. Toto konečné vítězství, známé jako "triumf pravoslaví", církev slaví v Neděli pravoslaví.
Mezi velké obránce ikon patří patriarcha sv. German I., sv. Jan Damašský, sv. Ondřej Krétský, sv. Teodor Studita a patriarcha sv. Metod I.
Patriarcha sv. Metod I. dokonce ustanovil tzv. "Službu pravoslaví", která je veřejným vyznáním svaté víry, které se četlo na bohoslužbě v Neděli pravoslaví. Tato "Služba pravoslaví" v průběhu staletí prošla mnoha změnami a dodatky. V jejím obsahu se nachází: vyznání víry, veřejné vzdání úcty ikonám Ježíše Krista a přesvaté Bohorodičky, poděkování Bohu za vítězství nad herezí, modlitby za živé a mrtvé a také prohlášení anatémy nad heretiky. Tato "Služba pravoslaví" v našich končinách bohužel není známa.
Duch bohoslužeb v Neděli pravoslaví je duchem radosti, vítězství a úcty k svatým ikonám.
Sobota svatého Teodora Tirona
Na tomto místě je vhodné se alespoň několika slovy zmínit o sv. Teodoru Tironovi (+306), velkomučedníkovi, jehož památku si církev připomíná v sobotu před Nedělí pravoslaví.
Tradice říká, že císař Julián (361-363), který pronásledoval křesťany, chtěl zneuctít křesťanský půst a proto dal nařídit, aby každý den v prvním týdnu Velkého půstu veškeré poživatiny na tržištích v Konstantinopoli pokropili krví pohanských obětí. Tehdy se zjevil biskupovi Konstantinopole Eudoxiovi svatý velkomučedník Teodor a varoval ho před špatným záměrem císaře a nakázal říct všem věřícím, aby nekupovali na tržištích žádné jídlo a místo toho jedli vařenou pšenici s medem, což se řecky nazývá kolyva. Tímto způsobem nám Bůh dal vědět, jak moc si váží a oceňuje křesťanský půst.
Peter Medviď