Obřezání Pána Ježíše Krista
V řeckokatolické církvi se na občanský Nový rok, to je 1. ledna společně s památkou sv. Basila Velikého slaví i svátek Obřezání Pána Ježíše Krista.
V izraelském národě byla obřízka úkonem, který se prováděl na každém narozeném dítěti mužského pohlaví. Rituál obřezání se prováděl na osmý den po narození dítěte a při této příležitosti mu dávali i jméno.
Každý pravověrný Izraelita přijímal obřízku jako viditelný znak toho, že se hlásí ke smlouvě mezi Bohem a Abrahamem a chce mít podíl na dědictví svých otců, které Bůh přislíbil Abrahámovi a jeho potomstvu.
V starozákonní knize Genesis čteme, jak Bůh přikázal Abrahamovi: "Ale i ty zachovej mou smlouvu, ty i tvé potomstvo po tobě ve všech pokoleních! Toto je moje smlouva mezi mnou a vámi a mezi tvým potomstvem, kterou zachováte: Ať je obřezán každý z vás, kdo je mužského pohlaví!… A bude to znakem smlouvy mezi mnou a vámi… osmý den nechť je obřezán každý z vás pohlaví mužského pokolení… „(Gn 17, 9-12)
Ježíšova obřízka osmý den po jeho narození je znakem jeho začlenění do Abrahamova potomstva, do lidu smlouvy, jeho podřízenosti zákonu a jeho oprávnění na kult Izraele, na kterém se bude účastnit po celý život.
Obřízka provedena i na Ježíši Kristu činila po celé dějiny Izraele předobraz křtu. Obřízkou se totiž starozákonní člověk stával členem Božího lidu tak, jak se novozákonní člověk stává křtem členem Kristova království. Svatý apoštol Pavel v listě Kolosanům píše: "V něm, [v Ježíši Kristu], jste byli obřezáni obřízkou provedenou ne rukou, ale obřízkou Kristovou, svlečením z hříšného těla. S ním jste pohřbeni křtem a v něm jste byli s ním také vzkříšeni vírou v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých." (Kol 2, 11-12)
Ve sporu s gnostiky, kteří popírali Kristovo vtělení, byla obřízka Páně používána jako argument, že Ježíš Kristus je v jedné osobě skutečně pravým člověkem a pravým Bohem.
Východní církev slaví zvláštní svátek Obřezání Páně už od 4. století. Od 6. století se svátek Obřezání Páně slavil v Galii, v Římě až od 7. století. Počínaje 8. stoletím figuroval svátek Obřezání Páně v byzantském kalendáři jako jeden z dvanácti velkých svátků.
Ikonografie Obřezání Páně, nakolik je to možné posoudit podle několika vzácných ikon, znázorňovala tento výjev velmi jednoduše: dítě drží na klíně kněz z chrámu, který sedí na trůnu. Před ním na kolenou klečí služebník – „chirurg“, který se snaží provést operaci. Při této příležitosti dávali rodiče dítěti jméno, které mělo vyjadřovat jeho identitu a poslání. Vynikajícím příkladem je jméno Ježíš, které znamená „Jahve zachraňuje“. Toto jméno mu nevybrali rodiče, ale zjevil ho archanděl Gabriel už při zvěstování.
V byzantském obřadu je v trebniku pro osmý den po narození dítěte předepsaný krátký obřad s modlitbou, při kterém se dítěti dává jméno.
J. Krupa