Padesátnice v byzantské tradici
Slavnost Padesátnice nás vede k tomu, abychom oživovaly nezasloužený dar Ducha svatého, zrod církve a zrod našeho života v Kristu. Jedno z děl Mikuláše Kavasila, byzantského teologa ze 14. století, nese právě název Život v Kristu. Je komentářem ke svátostem křesťanské iniciace - křtu, myropomazání a eucharistie – a k posvěcení Prestolu (oltáře) aplikovaných na život věřícího. Každému křesťanovi se dává život v Kristu a dar Ducha prostřednictvím svátostí.
Ve všech východních obřadech se pro každou ze svátostí zdůrazňuje úloha Ducha svatého a tedy důležitost epikleze, čili jeho svolávání při konsekraci chleba a vína a posvěcení vody a oleje. V byzantské tradici začíná každá hodinka svoláváním Ducha, který je „vždy a všude přítomen.“
Padesátnice se slaví padesátý den po Pasche a je jedním z nejstarších svátků křesťanského kalendáře. Tertulián a Origenes o ní ve 3. století hovoří jako o ročním svátku. Ve 4. století tvoří součást teologického a liturgického dědictví různých církví: poutnice Egerie popisuje její slavení v Jeruzalémě. Zachovaly se nám texty od kapadockých otců a dalších křesťanských autorů a v 6. století různé Kondaky Romana Sladkopěvce.
Bohoslužebné texty opakovaně navrhují téma obnovy, změny provedené v srdci lidí: „Duch svatý dává prýštit proroctvím, ustanovuje kněží, nevzdělané vyučil v moudrosti, rybáře udělal teology, pevně udržuje celé harmonické uspořádání církve.“
Ve večerně nacházíme různé trojiční vyznání: Padesátnice je vskutku především trinitárním zjevením. Kontemplace jedné z osob Svaté Trojice nikdy nesmí zapomenout na tajemství, které se v ní skrývá: „Svatý Bože, který jsi všechno stvořil prostřednictvím Syna spolupůsobením Ducha svatého. Svatý Silný, skrze něhož jsme poznali Otce a skrze něhož Svatý Duch přišel do světa. Svatý Nesmrtelný, Duchu utěšiteli, který z Otce vycházíš a v Synu spočíváš. Svatá Trojice, sláva tobě.“ A ještě: „Viděli jsme světlo pravé, přijali jsme Ducha nebeského, našli jsme pravou víru, nedílné Trojici se klaníme.“
Dar Ducha, který obnovuje učedníky, který obnovuje celou církev, podtrhuje i vlastní tropar svátku: „Požehnaný jsi, Kriste, Bože náš, rybáře jsi učinil nade vše moudrými, protože jsi jim seslal Ducha svatého, a přes ně jsi celý svět ulovil, Milující člověka, sláva tobě.“
V bohoslužbách tohoto dne vynikají tři velké modlitby na sklonění kolen, které se přednášejí na večerni v neděli; tato večerňa se často slaví bez přerušení hned po konci božské liturgie. Jedná se o tři modlitby, které mají formu skoro jako liturgické preface, kde se vzývá tajemství Boha a všechno to, co udělal pro záchranu člověka: „Pane obětovaný, bezúhonný, nekonečný, neviditelný, nedosažitelný, nevyjádřitelný, nezměnitelný, nezměřitelný, nesmrtelný, Bože Otče našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, který jsi pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebes, mocí Ducha sis vzal tělo z Marie Panny, dej svému lidu plnost své lásky a posvěcuj nás mocí své ruky. „Tyto modlitby se recitují v kleče ne proto, že by měli kající charakter, ale aby naznačovali moment svolávání a přijetí Ducha svatého.
Slavení Padesátnice jako trojiční teofanie (bohozjevení) zdůrazňuje, že dnešní dar Ducha církvi a každému křesťanu je darem celému Božímu lidu. Skutky svatých apoštolů (2, 4) říkají, že všichni byli naplněni Duchem svatým, a vskutku všichni pokřtění se stávají pneumatoforoi, totiž nositeli Ducha. Dar Ducha je darem jednoty. Skutky sv. apoštolů zdůrazňují jednotu křesťanů. Padesátnice je vnímána jako protiklad Babylonské věže, protože svatý Duch přináší jednotu a uschopňuje nás mluvit jedním hlasem. Dar Ducha je i darem různorodosti - ohnivé jazyky sestoupily na každého z přítomných. Padesátnice vskutku neruší různorodost, ale umožňuje, aby tato různorodost - to znamená být sami sebou, jací jsme, se svými zvláštnostmi - přestala být motivem k rozdělení.
Nakonec si všimněme ikony Padesátnice. Je to liturgická ikona. Apoštolové jsou shromážděni jako při slavení liturgie, kolem prázdného trůnu, který je připraven pro Krista. Přítomnost Petra a Pavla označuje přítomnost celé církve shromážděné Duchem svatým. Rodí se v situaci hlubokého Společenství mezi apoštoly, v kontextu, z něhož by mělo vyvěrat i společenství celé církve, celého světa.
Autor: o. Manel Nin, OSB