Komentář Apoštolského exarchátu k letošnímu Sčítání lidu
Letos koncem března tj. k 26. 3. 2011 se uskuteční u nás a v celé Evropě sčítání lidu. Tato akce se koná jednou za deset let. Zdánlivě je to věc čistě technická a administrativní. Ale vypadá tak jenom navenek. Víme například z minulého sčítání lidu, že počet věřících se bral dosti vážně, dělaly se rozbory příčin značného poklesu věřících, i když ve formulářích se udávalo, že jde o nepovinný údaj. Jenomže pak nač se to tam dává, když se to nebere vážně? Když už se tam něco dává, tak by to mělo být povinné s tím, že ne každý se chce (a musí) přiznat k nějaké víře či nevíře.
Údaj, který vznikne sečtením údajů ve vyplněných kolonkách, totiž v každém případě o něčem vypovídá. Vypovídá především o tom, kolik lidi vědomě vyplní svou příslušnost a kolika lidem je to buď lhostejno, nebo jsou hledající. Jedna část těch, kteří rubriku nevyplní (a bude to asi většina), by se tedy mohla začlenit do kategorie lhostejných. A těch není - a předpokládám, že ani nebude - málo. Indiferentizmus je dnes velmi rozšířený.
V současném formuláři existují jenom tři kategorie, z nichž si člověk může zvolit (kromě možnosti vůbec neodpovídat): věřící patřící do nějaké církve anebo náboženského společenství; věřící nepatřící do žádné církve nebo náboženského společenství; a nevěřící. Chybí tam – podle nás – minimálně další dvě kategorie: lhostejní a hledající. Obě tyto kategorie by křesťany měly zajímat.
Vždyť každý přirozeně musí někam patřit. Nemůže někdo patřit „nikam“. Kdybychom chtěli, například, rozdělit lidi do kategorií podle místa bydliště, tak i ti, co nikde nebydlí, mají svou vlastní kategorii: bezdomovec patří do kategorie bezdomovců. A podobně ti, kteří se při sčítání lidu nikam nezařadí, se vnitřně ještě dále rozlišují: patří buď do kategorie nezařazených z vlastního rozhodnutí, tedy těch, kterým je to lhostejno, kterým je lhostejno nejen to, do které kategorie patří, ale je jim lhostejná i otázka existence Boha; jsou to lidé, kteří si tuto otázku zřejmě vůbec nekladou. Pak je tam ještě jedna velmi proměnlivá, ale hodnotná kategorie, a to jsou hledající, kteří se neodvažují zařadit se do nějaké pevné kategorie, protože ze současných jim nevyhovuje ani jedna. Oni budou tvořit určitě menší část nezařazených lidí, a o to vrtkavější.
Proto asi by bylo vhodné – kvůli tomu, aby toto sčítání lidu mělo nějaký z tohoto hlediska širší význam – kdyby byly přidány ještě další skupiny lidí, a to lhostejní a hledající. Pak tam ale může být ještě jedna skrytá kategorie, a to lidi, kteří se bojí vyznat svou víru, jako důsledek neblahé zkušenosti nedávné minulosti, když byli pro víru perzekvováni. Ti se pak rozptýlí do některé ze čtyř posledních kategorií.
Řeckokatolické církvi jde o to, aby se objektivně zachytil stav současného náboženského vědomí lidí v České republice, a podle toho jsme mohli nastavovat i naše evangelizační a pastorační programy. Letos se budou zjišťovat údaje nejen o občanech České republiky, ale o všech lidech nacházejících se v daný okamžik na území republiky. Aby se nestalo, že mnozí lidé si budou myslet, že toto sčítáni je jenom formální věc a svou příslušnost k naší Církvi z rozmanitých banálních důvodů nevyplní, i když sami věřící - a mnohdy i dost aktivní - jsou. Víme, že evangelizační úsilí a jeho plody nezávisí především od nás, ale na prvním místě od Boží milosti a jeho požehnání. Vždyť se říká: Bez Božího požehnání marné je každé namáhání. Ale i my jsme povinni udělat všechno, co je v našich silách. Proto je třeba věřící povzbuzovat a vybízet, aby pravdivě vyplňovali celý formulář sčítaní lidu, protože od toho mohou v značné míře záviset další možnosti evangelizačního a pastoračního působení naší Církve v ČR.